Jdi na obsah Jdi na menu
 


Romana

21. 12. 2010

Romana Novotná

 

 

Psi:
Betty bez PP (Německý špic) ZMP1
Paris Tonvery (Malý knírač) ZMP1
Ux Clark (NO) ZVV1, ZVV2
Bastien Malidaj (BOT)
Casiopea Malidaj (BOM) ZVV1
rodokmen
Speedy Malidaj (BOM)
rodokmen
Victoria Malidaj (BOM)
rodokmen
Corvette Bohemia Col-Bri (BOM) rodokmen 

  Odmala jsem tíhla ke zvířatům a úplně nejvíc ke psům a kočkám. Kočky jsem jako malá holka vozila v kočárku místo panenek a zlobila jsem se, když mi z něho utekly. Měli jsme doma vždycky samozřejmě i psa. Toho co já pamatuju úplně jako prvního, byl voříšek typu střední knírač a byl dost starý. Neměl žádný výcvik a dělal si naprosto co chtěl, a tak když ho v jeho 16 letech přejelo auto, zbyla po něm doma jen prázdná bouda. A já doma neustále brečela, že chci dalšího psa. A protože maminka je taky takový psí blázen jako já, nedalo mi to zas až tak moc práce. :-)

 A tak jsem jednoho krásného dne dostala štěňátko - pejska bílého středního špice , který se jmenoval Bony. Jenže když bylo Boníkovi asi půl roku dostal parvovirozu a umřel. Já byla tenkrát na pionýrském táboře, a tak rodičům nezbylo nic jiného než obstarat stejného pejska, za mými zády - Bony II. Jenže já to stejně poznala a prvního Boníka jsem obrečela. Aspoň jsem měla ale hned náhradu. Jenže co čert nechtěl i tento druhý Boník umřel tenkrát na parvovirozu ještě ve štěněcím věku. A tak jsem si řekla, že to zkusím naposledy, že si vyprosím u maminky ještě jednoho pejska a pokud i ten umře, tak už v životě žádného chtít nebudu.

A tak přišla k nám Bettynka -  taky špic, střední bílý.Když ji byl asi rok a mě 14 let, začala jsem chodit s Bettynkou na cvičák. Protlačil mě tam tenkrát náš soused, který tam chodil. Tenkrát, za dob Svazarmu nebyla jiná než služební plemena  přijímána, a tak mě tam vlastně jen tak trpěli, protože si mysleli, že mě to stejně přestane bavit. Ale omyl! Ujal se mě tam tenkrát moc hodný pán Láďa Mazalovský, který trénoval malé knírače a měl velmi citlivý přístup ke každému začátečníkovi, zvlášť k dětem. A tak mě to chytlo :-)) Začala jsem s Bettynkou víc a víc trénovat a ona najednou byla lepší než mnozí knírači. Jediné co ji nešlo byly stopy. Ale i přes tyto problémy jsme začali jezdit na závody - tzv. Ligu malých plemen. Ze začátku jsme se umísťovali někde na konci tabulky, ale pak přišlo zlepšení. Bettynka začala sama od sebe stopovat, a tak rázem poskočila na výsledkové listině ze závodů na přední místa tabulky. Nakonec jsme spolu udělali ZMP1, zkoušku druhého stupně bohužel nezvládla, protože ji obrana nic neříkala. Na závodech jsem se tenkrát seznámila s majitelkou krásného středního špice Martinou. Pejsek se jmenoval Čenda a měl složenou zkoušku ZMP2. Což na špice byl vrchol. A tak jsme se dohodly a Bettynku jsme nakryly Čendou. Bylo z toho 5 štěňátek. Jedno zůstalo doma - Aron, zbytek šel do světa. Všichni se měli moc dobře.

V tu dobu jsem dostala na výcvik malého černého knírače Parise. Úkol pro mne byl -dovést ho ke zkouškám. Zpočátku jsem myslela, že to je nad lidské síly. Já jsem byla už jeho asi čtvrtou cvičitelkou, navíc byl rozmazlený od paničky, která ho měla doma jako dítě a už mu byly 2 roky. Takže jsme začali od samého začátku. První náš kontakt byl, že mě hned pokousal, ale to jsem si nenechala líbit, takže jsem mu hned vysvětlila, že páníček jsem teď já a on bude poslouchat. Nakonec si zvykl a byla z nás docela dobrá dvojka. Jen zas ty stopy mu dělaly problém. Ani ne ji vypracovat, ale nevešel se do časovéhop limitu. Ale vše se v dobré obrátilo a zdárně jsme udělali ZMP1.

V tomto časovém období k nám ještě přibyl můj vymodlený ovčák - Ux Clark, takže jsme v jednu dobu u nás na dvoře měli 8 psů :-)) Na cvičáku už dávno pochopili, že se mě jen tak nezbaví a že to myslím se psy vážně :-)). S Uxem jsem konečně mohla dělat kynologii jakou jsem si představovala. Složili jsme spolu zkoušky ZVV1 a ZVV2.

Naše kynologická organizace kde jsem byla členem ZKO Praha 9-Kbely začala jezdit na LVT do Kardašovy Řečice, kde jsem se seznámila se spoustou fajn lidí. Nejvíc jsem se ale skamarádila s Jirkou a Dášou, kteří oba tenkrát měli boxery a pořídili si prvního maliňáka Agathu z Hanky. V té době už měl Uxík ZVV2 a já začínala přemýšlet o dalším psovi. Líbili se mi tenkrát rotweileři, jenže když jsem viděla Agathu, bylo rozhodnuto. Ještě víc jsem se zamilovala pak do Aslana, jejího syna - BOT-a tak jsem taky chtěla takovýho chlupáče. Když měla Agatha druhý vrh a byl mezi štěnaty BOT, bylo rozhodnuto, že Bastien Malidaj půjde k nám domů. A tak jsem od německých ovčáků emigrovala k Belgičákům a zůstala jim věrná dodnes. Bastík se bohužel na výcvik nehodil, protože se bál střelby, ale zůstal u nás doma a k němu přibyla z třetího vrhu po Agatě fena Casiopea Malidaj. S Casinkou jsme udělali ZVV1 a začali jezdit po závodech. Někdy to bylo dost o nervy, když stopa byla za 99, poslušnost za 98 a obrana za O, protože když Casinka zadržela figuranta, tak už ho nikdy nechtěla pustit. Takže jsme se z předních míst tabulky vždycky propadly až na její konec. No ale i to patří k závodění. Ale my jsme to nevzávaly a trénovaly dál a nakonec se nám podařilo i pěkné druhé místo na závodech v Hořovicích podle ZVV1. Bohužel  pak vybouchl dělobuch kousek od ní a ona se lekla a také začala mít reakci na střelbu. A tak naše kariera skončila. Ale samozřejmě bych se žádného psa nikdy nezbavila jenom proto, že už se s ním nedá cvičit.


Všechny naše psy máme pochované na zahradě a jsou stále s námi. Když jsem přestala cvičit s Casinkou dala jsem si pauzu s kynologií, protože se mi narodila dcera, která potřebovala moc a moc péče, a tak už mi nezbýval čas na kynologii. Ale po letech mi to začalo chybět. Děti odrůstaly - k dceři přibyl ještě syn - a já najednou měla víc času, a tak jsem si zase začala pohrávat s myšlenkou začít cvičit. A tak jsem zkontaktovala Dášu a vzala si od nich právě narozené štěně -Speedy Malidaj. Bohužel se ukázalo, že má nemocné nohy, a tak opět zůstala na našem dvorku co ji zdraví dovolilo. A tak k nám přišla zatím poslední představitelka plemene BOM Victoria Malidaj. S Viktorkou už se opět věnujeme výcviku a honíme figuranta :-)). Stala jsem se i členkou ZKO Kardašova Řečice, i když pocházím a bydlím v Praze. Ale je tu plno fajn lidí, kteří mají rádi pejsky a jsou výborní kamarádi. Takže se vždycky těším, když můžu z Prahy zmizet a přijet do Kardašky. Do budoucna se dívám optimisticky, určitě se psy nekončím a jak se zdá, bude i můj syn ke psům, takže jednoho krásného dne, budeme možná i trénovat spolu :-)

img_0001.jpg

img_0002--1-.jpg



Bastien Malidaj

 

img_0008.jpg


 

 img_0006.jpg

 

 




Victoria Malidaj

 

 

 

dsc_0257.jpg

dsc_0262.jpg

 

 

 

Viky

 

VictoriaObrazek

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA